Sokolník: Dva gramy navíc a dravec nepřiletí (Plzeňský deník)

26.07.2011 13:51

 

 

 

První poštolku získal Milan Zaleš ve třinácti letech, od té doby měl dravců asi padesát. Své umění nyní předvádí v plzeňské zoo

Plzeň
Šestou sezonu vystupuje Milan Zaleš v plzeňské zoo se svou sokolnickou show. Prvního dravce měl ve třinácti a dnes už si jiné zaměstnání ani neumí představit. V těchto dnech cvičí jednoho z nejmenších dravců na světě, který v dospělosti váží jen kolem sta gramů. Poštolka vrabčí dostala jméno Rocky a už se úspěšně zapojuje do programu.

* Jak jste se k sokolnictví dostal?
Vychovali mě dědeček s babičkou. Děda miloval přírodu a dravce, takže jsem k tomu měl blízko už odmalička. Ve třinácti jsem měl prvního dravce, poštolku. Tehdy byla úplně jiná doba, legislativa byla jinde než dnes a byly úplně jiné možnosti. Celkem jsem měl za svůj život dravců asi padesát.

* Který z nich vám byl nejbližší?
Třeba kondor velký jménem Kendy, který byl v té době jediný v republice a jeden z mála v Evropě. Já měl možnost ho vlastnit a vystupovat s ním na hradě Rabí. Koupil jsem ho od plzeňské zoo, když mubylo 39 let. Kendy měl přezdívku Štípák a byl postrach zahrad. Měl jsem ho deset let, než mi uhynul na otravu z masa. Kendyho jsme rozlítali, takže kondor kroužil do značných výšek. Tak do šesti sedmi kilometrů, byl vidět jen jako špendlíková hlavička. Dalším takovým velikánem byl výr velký Kuba, který mohl lítat kdykoli a kdekoli, a sovice sněžná Bára.

* Kolik ptáků chováte dneska?
V mojí expozici je v současné době 34 exemplářů, tady v plzeňské zoo jich mám asi osmnáct.

* Vy jste působil i jako sokolník na hradě Rabí, teď jste v Plzni. Je velký rozdíl létat na hradě a v lochotínském amfiteátru?
Kulisa hradu má něco do sebe, ale tady je to jistota. Pro dravce jsou tu ale občas nebezpečné poryvy větru. Prostor před pódiem je chráněný, ale když se pták dostane do strany, kde se vítr točí, dostane pecku. Stalo se nám třeba, že orel Mireček skončil kvůli větru pod lavičkou. Zkrátka ho to sfouklo.

* Ve vašich sokolnických ukázkách začínají vystupovat i úplní nováčci...
Celkem mám čtyři přírůstky: puštíka bradatého, káně Harrisovu, rarocha loveckého v černé formě a poštolku vrabčí. Poslední z nich dostal jméno Rocky a už je zapojený do programu. Je mu přibližně devět týdnů, a i když patří mezi nejmenší dravce na světě, povahu má srovnatelnou s krahujcem. V odpoledních ukázkách už se objevuje i káně Harrisova.

* Jak probíhá výcvik?
Tyhle mám odmalička a to můžete dravce cvičit, až když jsou plně dopeření. Pak přichází první fáze tréninku, kdy si na vás zvykají a musí se vás přestat bát. Pokud pták začne přijímat potravu na rukavici, začíná vám důvěřovat a reaguje jinak. Když pak mláděti vymyslíte jméno, začnete ho volat. Stejně to probíhá i v přírodě: jestli se chceš nažrat, tak si přileť. Mládě je na šňůře, kterou postupně prodlužujeme. Když už létá na dvacet pětadvacet metrů, pouštíme je na volno.

* Stává se, že uletí?
Stává... Zrovna minulý pátek při vystoupení uletěl Rocky a přivolávali jsme ho asi deset minut. Měl totiž vyšší kondici, než by měl mít. Ideální váha je 93,5 až 94 gramů a Rocky měl 95 g. To už je moc.

* Nepřiletěl kvůli necelým dvěma gramům? Byl přežraný?
Přežraný zrovna ne, ale příletová ochota už není taková, jaká by měla být. Vylétl na sloup, pak na strom a byl docela vysoko.

* Bál jste se, že už se nevrátí?
Vzhledem k tom, že je vázaný na člověka, není riziko úletu tak velké, ale na druhou stranu foukal silný vítr, mohl se dostat do neznámého prostředí nebo ho mohlo něco ulovit. Rocky je mrňavý diblík a tady létají jestřábi a krahujci, takže jsem měl obavu spíš z tohohle.

* Může jeho ulétnutí souviset i s tím, že ho máte jen čtrnáct dní?
Určitě také, ten pták se pořád učí. Dítě se také chová jinak v první, ve třetí a v sedmé třídě. Uněj jde ale výcvik rychle, za měsíc už bude starý mazák.

* Máte raději ty menší nebo větší dravce?
Jednoznačně ty velké. Na tohohle malého se špatně podíváte a on za hodinu umře. Na supa se můžete mračit celý den a nic se neděje.

* Vaše sokolnické ukázky v zoo začínají orlem mořským...
Přesněji řečeno Matem, který na rozdíl od svého bráchy Pata za čtyři roky nepochopil, jak má z bazénku vylovit potravu. Takže tam hupne, dá si tři bazény dopoledne, tři odpoledne a návštěvníci alespoň vidí orla plavat.

* Čím to je, že mu to nejde?
Je zkrátka trochu pomalejší, je to hňup. I manipulace s ním je mnohem složitější, štípe a seká kolem sebe. Vpřírodě by to měl Mat ale jednodušší než Pat. Když létali bráchové spolu, za týden se pohodář Pat krčil v rohu, Mat si létal sem a tam a na Pata agresivně útočil. Teď létá Mat s Mirečkem a je to tak lepší.

* Co dělají vaši svěřenci v zimě?
Tady mi končí sezona v říjnu, pak je dovezu domů do Chotýčan do voliér a krmíme naplno. Přepeřují, někteří jdou do toku, takže následně i do chovu a v březnu zpátky do Plzně, začínáme 1. dubna.

* Takže v zimě vůbec nelétají?
Ne, ale pro dravce není létání důležité, nepotřebuje ho. Létá, aby se nasytil, vykoupal a napil. To není tak, že by si řekl ´Dneska je pěkně, poletím se podívat do Prahy´. To ani náhodou!

* Byla situace, kdy vám při vystoupení zatrnulo?
Když létáme se supem Gábi, snažíme se, aby byli lidé pohromadě. Jednou senám ale stalo, že tak v desáté patnácté řadě seděla úplně sama dáma se zvláštně červenými vlasy. Gábi seděla na špalku nahoře, rozlétla se a v tu chvíli už jsem věděl, že se něco děje. Gábi si sedla dámě na hlavu a zkoušela, jestli se ty vlasy dají žrát. Paní seděla, ani nedutala a Gábi se jí prohrabovala v hlavě. Nic se jí ale nestalo.